„Tati, omlouvám se, že jsem ti to neřekla dřív, ale od zítřka budeš bydlet na ulici.” Tyhle věty pronesla moje vlastní osmačtyřicetiletá dcera Petra, když stála v kuchyni mého domu ve Würzburgu,…
Sedím u kuchyňského okna a dívám se na růže, které jsem před pětadvaceti lety zasadil pro svou zesnulou ženu Giselu. Ještě nikdy jsem necítil takovou prázdnotu jako teď, když přede mnou stojí moje vlastní dcera Petra a se studeným klidem mi oznamuje, že od zítřka budu žít na ulici. „Přála bych si, abych ti to … Read more